Při hledání a výběru diamantového šperku naráží mnoho zákazníků na to, jaký je ve skutečnosti rozdíl mezi diamantem a briliantem. Zjednodušeně řečeno je diamant surový kámen v přírodním stavu, zatímco briliant označuje druh jeho výbrusu. Ve šperkařském průmyslu se briliantem v pravém slova smyslu označuje diamant kulatého tvaru o přesně stanoveném počtu vybroušených plošek tak, aby co nejlépe vedl a odrážel světlo.
Diamanty mohou být broušeny do mnoha fantazijních tvarů o různém počtu plošek – jako emerald, cushion, princess apod. Broušení drahokamů je ve šperkařství mistrovská disciplína, která vyžaduje roky zkušeností a naprostou preciznost. Tomuto tématu jsme na našem blogu věnovali samostatný článek, ve kterém se dozvíte, jakým procesem musí drahý kámen projít, aby získal svůj konečný tvar a lesk.
Počátky vzniku briliantu
Za prapředka briliantu můžeme považovat italský výbrus, tzv. Peruzzi, který vznikl kolem roku 1700. S moderním briliantem se shodoval v počtu fazet, ale měl jiný tvar. Tento výbrus se dále vyvíjel a zdokonaloval přes tzv. brazilský, lisabonský a starý důlní výbrus. Kulaté varianty těchto výbrusů jsou pak dále pojmenovány jako starý evropský výbrus (nebo také anglický či viktoriánský). Briliantový výbrus je znám asi od roku 1910. Jeho název pochází z francouzštiny a znamená zářící či jasný. Kolem roku 1917 ho modernizoval Marcel Tolkowski, který dokázal přesně spočítat úhly, které by měly jednotlivé části výbrusu svírat, aby byl výsledek z hlediska využití světla co nejdokonalejší. To mělo za následek rapidní snížení výtěžnosti surového materiálu, neboť tento moderní výbrus byl oproti svým předchůdcům mělčí. Ne náhodou se ale stal nejpoužívanějším výbrusem u diamantů. Briliant totiž opravdu dokáže v porovnání s ostatními výbrusy nejlépe zúročit světlo. Ale to pouze v případě, že je dobře vybroušen.
Existují dva typy briliantového výbrusu – ideální a běžný. Ideální výbrus se takto nazývá proto, že využívá světla tím nejlepším možným způsobem. Rozlišujeme u něj ještě dva typy, a to americký a evropský. Liší se od sebe však jen minimálně. Ideální výbrus je na trhu vzácnější. Má přesně stanovené proporce, které se uvádí v procentech vzhledem k celkovému průměru briliantu. Je to proto, že při broušení ideálního výbrusu vzniká většinou více odpadu. Zatímco při broušení běžného výbrusu je snaha o co největší využití suroviny na úkor brilance, za to s dosažením větší karátové hmotnosti, a tedy i vyšší ceny.
Anatomie briliantového výbrusu
Briliantový výbrus se vyznačuje kulatým tvarem a při pohledu z boku ho můžeme rozdělit na dvě části, a to vrchní a spodní.
Pomyslnou dělicí čárou je rundista, broušená ploška kolem nejširší části kamene. Může být různě široká, hladká nebo broušená do plošek. U diamantů se cíleně nechává kus rundisty v hrubém stavu, protože jedině tak můžeme určit původ daného diamantu. U syntetických diamantů je zase do rundisty laserem vpalován kód, který nám pomáhá diamant identifikovat. Část nad rundistou nazýváme koruna a část pod ní je pavilon.
Při pohledu shora vidíme uprostřed koruny kamene velkou plošku, která je rovnoběžná s rundistou a říká se jí tabulka. Ta je největší fazetou celého kamene, a právě přes ni a okolní fazety prochází do kamene nejvíc světla. Při správně provedeném výbrusu by také tudy mělo světlo z kamene vycházet.
Okolo tabulky až k rundistě jsou umístěné fazety. Ty se označují jako fazety tabulky (sousedí s tabulkou), fazety horní části rundisty (sousedí s rundistou) a fazety koruny v prostřední řadě.
Při pohledu zespodu uvidíme uprostřed špičku, což je fazeta rovnoběžná s tabulkou a nazývá se kaleta – její hlavní funkce je ochranná. Kdyby byl totiž pavilon broušen do špičky, mohl by se odštípnout. V některých výbrusech se místo kalety používá výraz apex. Tato spodní ploška může mít i významnou optickou funkci, a to roli zrcadla.
Kolem kalety najdeme plošky zvané fazety kalety. Plošky přiléhající k rundistě nazýváme fazety spodní části rundisty. Mezi nimi jsou fazety pavilonu, které mají za úkol odrazit světlo zpět do koruny. Briliantový výbrus jako takový definuje celkem 57 fazet (plus kaleta), z nichž 33 je na koruně a 24 na pavilonu.
Cesta světla briliantem
Při popisu budeme vycházet z briliantu běžného, se kterým se setkáme nejčastěji. Pro maximální využití světla je klíčový úhel svírající pavilon s rundistou. Ten musí být 40°– 45°. Úhel mezi korunou a rundistou by měl být 34°. Nedodržením těchto úhlů se mění hloubka diamantu. To je rozměr, který měříme od tabulky po kaletu. Pokud je hloubka optimální, dochází k nejlepšímu odrazu světla uvnitř kamene a diamant má vysokou brilanci. Světlo vchází do kamene zejména tabulkou a přes ní také z kamene vychází. Při pohledu shora zkrátka září. Pokud je hloubka příliš velká, světlo se nevrací zpět do tabulky, ale odrazí se v pavilonu a uniká ven přes fazety, kde se šíří ze stran a negativně ovlivňuje třpyt. Pokud má briliant příliš malou hloubku, světlo se v pavilonu odráží ven a rapidně se snižuje brilance.
Briliantové šperky KLENOTA
Šperky s briliantovým výbrusem patří mezi to nejklasičtější, co můžete druhému či sobě darovat. Jsou elegantní, čisté a oslňují svým leskem i vnitřním ohněm. Briliantový výbrus je skvělou volbou zejména při výběru zásnubního prstenu, např. u typu solitaire, při kterém na prstenu hraje hlavní roli pouze jeden centrální kámen.
Brilianty ve špercích KLENOTA nabízíme standardně v barvě G (velmi bílé) a čistotě SI (small inclusions). To znamená, že mohou obsahovat velmi malé inkluze, které však nejsou při pohledu lidským okem nijak viditelné.
Důraz je kladen také na hodnocení kvality výbrusu. V naší nabídce jsou běžně dostupné brilianty v kvalitě výbrusu s označením VG. Ty odráží téměř všechno dopadající světlo a pouhým okem jsou od diamantů nejvyšší kvality takřka k nerozeznání. Pokud si přejete do šperku vsadit briliant ještě větší kvality, rádi vám vyhovíme – stačí nás kontaktovat.
