Nejslavnější, největší, nejtřpytivější, nejvzácnější, nekrásnější a další ze světa drahých kamenů.
Diamant
Největší popularitě mezi drahými kameny se bezesporu těší diamant, oprávněně nazývaný králem mezi nerosty. Je nejtvrdší ze všech nerostů (10. stupeň podle MOHSE). Jaká je skutečná tvrdost diamantu, vyjadřuje velmi výrazně absolutní měření ROSIWALOVO. Podle něho je diamant 140krát tvrdší než korund (tvrdost 9), 800krát tvrdší než topaz (tvrdost 8) a 4 666 667 krát tvrdší než mastek (tvrdost 1).
Broušený diamant má ze všech přírodních drahých kamenů největší třpyt a hru světel. Nejslavnějším nalezištěm proslulých velkých diamantů byla Indie. První zprávy o velkých indických diamantech se dostaly do Evropy zásluhou francouzského badatele TAVERNIERA, který byl v roce 1665 pověřen studiem indických pokladů. Dnešním nejznámějším nalezištěm diamantů je Jihoafrická republika. Toto naleziště bylo objeveno teprve roku 1871. Od svého objevení až do roku 1920 poskytla jihoafrická naleziště mnohem více diamantů než naleziště celého světa od nejstarších dob.
Největší produkci šperkových diamantů v současné době má Jihoafrická republika (1,979 miliónů karátů), Namibie (1,432 mil.), Angola (878 tis.), Sierra Leone (658 tis.). Diamant patří mezi nejvzácnější drahé kameny. Nejvzácnější jsou pak diamanty výrazně barevné. V současné době lze však diamanty přebarvovat do požadovaných odstínů. Nejvíce se k tomuto účelu používá ozařování radioaktivními zdroji. Největší diamanty-brilianty ve sbírkách mineralogického oddělení Národního muzea v Praze (42,87 a 24,06 karátu), pocházejí z jihoafrických nalezišť a mají krásnou žlutou barvu.
Nejslavnější kolekcí diamantů na světě je proslulý Diamantový fond SSSR. Z vědeckého hlediska jsou pravděpodobně nejzajímavější nálezy diamantů v meteoritech. Poprvé byly zjištěny při podrobném vědeckém průzkumu meteorického kamene spadlého roku 1886 u Penzy v Rusku.
Rubín
Nejvzácnějším drahým kamenem vůbec je rubín, zářivě červená odrůda korundu. Svou krásnou barvu získává z příměsi oxidu chromitého. Sytost této rubínové barvy vynikne zvláště u kamenů prostých jakékoliv vady, které jsou pak ovšem neobyčejně cenné. Krystalograficky nejzajímavější a klenotnicky vysoce ceněné jsou tzv. asterické rubíny. Rubín je jedním z nejdéle používaných drahých kamenů vůbec. Nejstarší písemné zprávy o jeho těžbě pocházejí z 6. století a pojednávají o dolech v Mogoku v horní Barmě. Je však jisté, že se tam rubíny těžily již mnohem dříve, právě tak jako na Srí Lance. Největší surové rubíny byly nalezeny v Barmě a na Srí Lance, kde jsou dosud nejdůležitější naleziště tohoto nerostu. Nejkrásnější barmské rubíny byly nalezeny v létech 1899 a 1928. Oba byly prvotřídní drahokamové kvality. Prvý měl hmotnost 15,4 g, druhý 30 g. Největší sbírky velkých rubínů obsahují klenotnice indických knížat a bývalý korunní poklad íránského šacha.
Safír
Mezi nejvzácnější drahé kameny patří i safír, modrá odrůda nerostu korundu, jehož zbarvení je způsobeno oxidy železa a titanu. Mineralogicky a sběratelsky nejvíce ceněné jsou krystaly safíru zarostlé v původní (matečné) hornině. Jsou velmi vzácné, protože nejčastější nálezy jsou v náplavech. Za nejzajímavější můžeme opět pokládat asterické safíry. Asterismus se vyskytuje na safírových krystalech dokonce častěji než na krystalech rubínu. Nejpestřejší jsou safíry australské, které bývají nejen modré, ale i zelenavé a žluté.
Nálezy nejkrásnějších safírů jsou z rozlehlých srílanských rýžovišť, kde je střediskem obchodu safíry známá Ratnapura, ležící jihovýchodně od hlavního města Kolomba. Nalezištěm nejlepších evropských safírů je známá Jizerská louka v severních Čechách. Některé zdejší safíry se kvalitou vyrovnaly i srílanským. Nejkrásnější a největší broušené safíry z Jizerské louky jsou ve sbírkách mineralogického oddělení Národního muzea v Praze. Největší má 2,45 karátu. Nejnádhernější krystal safíru z tohoto naleziště je ve sbírkách Muzea Českého ráje v Turnově. Největší safíry, které byly dosud nalezeny, jsou mnohem větší než rubíny.
Největší krystal safíru nalezený na Srí Lance měl hmotnost téměř 20 kilogramů. Největší známý broušený safír je neprůhledný asterický kámen nazývaný Hvězda Indie. Má 563 karáty, 4 centimetry v průměru a je uložen v Přírodovědeckém muzeu v New Yorku. Na naší svatováclavské koruně je 19 velkých safírů. Největší z nich, pocházející patrně ze Srí Lanky, měří 52 mm x 35 mm x 12 mm a je odhadován na 280 karátů. Největší asterický safír mineralogického oddělení Národního muzea v Praze má 80 karátů, měří 28 mm x 27 mm x 10 mm a je rovněž ze Srí Lanky. Nejkrásnější safír je prý uložen v soukromé sbírce známého amerického multimilionáře J. P. Morgana, má 159 karátů a je dokonale vybarven.
Smaragd
Jedním z nejdražších a nejhledanějších drahých kamenů je sytě zelená odrůda berylu - smaragd. Smaragd patří mezi drahé kameny používané již v nejstarších dobách a prakticky na celém světě. Nejslavnějším nalezištěm smaragdů je oblast jižně od Kosejru v Horním Egyptě, nedaleko od pobřeží Rudého moře. Nejkrásnější ukázky smaragdů jsou dnes z okolí Muso v jihoamerické Kolumbii, kde je také největší současné naleziště tohoto drahého kamene. Smaragd se zde vyskytuje zarostlý v bílém vápenci. Indiáni ho těžili již dávno před příchodem Španělů, kteří se zmocnili dolů roku 1537. Smaragdy pak dováželi v obrovském množství do Španělska. Kolumbijské smaragdy představovaly vedle jihoamerického zlata to nejcennější, co Španělé z Jižní Ameriky dováželi.
Největší smaragdové krystaly se dnes nacházejí v Transvaalu; dosahují délky 25 cm a jsou zarostlé ve svorech. Za nejkrásnější skupinu smaragdových krystalů se pokládá drúza o rozměrech 18 cm x 13 cm ve vídeňském Přírodovědeckém muzeu. Jde prý o smaragd vládce Aztéků MONTE-ZUMY, který se dostal do Vídně z pražských sbírek císaře RUDOLFA II. Největší světová sbírka smaragdů je patrně v pokladnici tureckých sultánů v paláci Topkapi v Istanbulu.
Akvamarín
Mezi nejdéle používané drahé kameny patří i akvamarín, modrozelená až bledě modrá odrůda berylu. Bohaté jihobrazilské naleziště drahých kamenů poskytuje dosti často i značně veliké krystaly drahokamových kvalit. Jsou krásně světle modré. V roce 1910 byl ve zdejších pegmatitech nalezen zelenomodrý ideálně čistý akvamarín dlouhý téměř půl metru a o hmotnosti přes 110 kilogramů. Naleziště v Minas Gerais jsou mineralogicky i prakticky nejzajímavějšími výskyty akvamarínu, protože společně s ním se tam nacházejí v krásných ukázkách i všechny ostatní barevné odrůdy berylu v drahokamových kvalitách.
Nejznámějšími nalezišti různobarevných odrůd berylu jsou Pala v Kalifornii (obr. 102) a Marahitra na Madagaskaru, odkud pocházejí zejména jedinečné růžové beryly — morganity. Krystaly různě zabarvených a většinou téměř neprůhledných berylů dosahují značných rozměrů. Největší známe ze státu Maine v USA. Mají hmotnost až 18 tun. Největší broušený zelenožlutý beryl (heliodor neboli zlatý beryl), pocházející z Brazílie, je ve sbírkách Smithsonian Institution (2054 karátů). Největší madagaskarský morganit (598 karátů) je v Britském přírodovědeckém muzeu v Londýně. Největší brazilský zelený beryl ve Smithsonian Institution má 1 363 karátů.
Alexandrit
Poměrně málo známým drahým kamenem je chryzoberyl, ačkoliv patří mezi nejvzácnější. Je to oxid berylnato-hlinitý, AlzBeO 4 . Obyčejně bývá zbarven žlutě až žlutozeleně. Vyskytuje se v pegmatitech a v přeměněných horninách, např. na kontaktech, kde krystaluje v tence tabulkovitých a sloupcovitých krystalech. Ze všech barevných a průhledných odrůd tohoto nerostu je však nejvzácnější tzv. alexandrit, pojmenovaný na počest ruského cara ALEXANDRA H. Je zajímavý tím, že je při denním světle krásně zelený, při umělém pak fialový. Proto se o něm říká, že ve dne je smaragdem a večer ametystem. Tento zajímavý optický jev u alexandritu vzniká pohlcováním některých barev světelného spektra.
Nejvýznačnější naleziště chryzoberylu jsou na Srí Lance a v Brazílii. Větší krystaly chryzoberylu jsou velmi vzácné. Největší byl objeven ve srílanských náplavech. Měl hmotnost 16 gramů a měřil 23 mm x 18 mm. Ve větších kusech se nacházejí pouze nedokonale průhledné chryzoberylové valouny s hedvábným leskem. Nazývají se cymofány (nesprávně chryzoberylová kočičí oka) a po vybroušení do tvaru čočkovce vynikají pohyblivým světelným třpytem. Vyskytují se hlavně na Srí Lance a v Brazílii.
Nejkrásnější a největší alexandrit byl nalezen na Urale. Je to drúza 22 krystalů o hmotnosti 5 kg. Má rozměry 25 cm x 15 cm a její největší krystaly dosahuji délky šesti a šířky tři centimetrů. Tato nádherná ukázka je uložena v Mineralogickém muzeu Akademie věd v Moskvě.
Turmalín
Ze všech drahých kamenů, které se dnes běžně používají, přišel do Evropy nejpozději turmalín. Teprve na začátku 18. století jej přivezli ze Srí Lanky Holanďané. Chemicky je turmalín nejsložitějším drahým kamenem vůbec. Je to zásaditý borokřemičitan celé řady prvků, zejména hliníku, železa, hořčíku, vápníku a alkalických kovů, např. lithia, sodíku a draslíku. V malých podílech přistupují i další prvky. Složení kolísá v důsledku vzájemné mísivosti. V souvislosti s touto proměnlivostí je turmalín barevně rozmanitější než kterékoliv jiné drahé kameny.
Nejobecnější odrůdou turmalínu je černý skoryl, používaný jen občas, a to k výrobě smutečních šperků. Naopak nejvzácnější je bezbarvý achroit, který pro svou bezvýraznost prakticky nepřichází jako drahý kámen v úvahu. Nejužívanějším turmalínem pro klenotnické zpracování je růžový až červený rubelit s různě intenzívním zbarvením, připomínající někdy rubín. Právě tyto odrůdy bývají nejvíce ceněny. Turmalín však bývá i nejpestřejším drahým kamenem, protože na jediném krystalu se mohou barvy velmi nápadně střídat. Toto střídání různých barev v pruzích označujeme jako zonálnost. Barva krystalu může být v různých směrech různá. Tento jev nazýváme pleochroismem. Turmalín mívá ze všech drahých kamenů pleochroismus nejintenzívnější.
Nejpestřeji vybarvené turmalíny se nacházejí na italském ostrově Elba. I na jediném krystalu se zde střídají různobarevné pruhy. Největší krystaly turmalíny drahokamových kvalit se dnes získávají u Muiiane v Mozambíku. Nejkrásnější z nich je vystaven v muzeu Feire de Andrade v Maputu. Je to rubelit dlouhý 42 centimetrů. Z téhož naleziště pocházejí i největší broušené turmalíny ve sbírkách Smithsonian Institution ve Washingtonu (173, 125 a 123 karátů). Prvé dva jsou žluté, třetí zelený. Turmalín je též jedním z nejzajímavějších drahých kamenů z hlediska strukturně krystalografického, což se projevuje zejména jeho pyroelektrickými vlastnostmi. Krásně můžeme pozorovat tento jev např. na jednom z vybroušených hnědých turmalínů - dravitů - ve sbírkách Národního muzea. Svítí-li na něj jen chvíli slunce, zahřívá se a nápadně rychle se přikrývá částečkami prachu, takže jen těžko se udrží čistý a lesklý.
Naše nabídka broušených kamenů.
Granát
Ze všech drahých kamenů jsou nejrůzněji zbarvené granáty. Nejběžnějším granátem je sytě červený, nafíalovělý nebo nahnědlý almandin. Jeho nejdůležitější naleziště jsou v Indii, kde byl těžen již od nejstarších dob. Almandin se ostatně ze všech granátů nejdéle používá jako drahý kámen. Zejména byl oblíben v Orientě, odkud se vždy dováželo nejvíce suroviny, a proto byl nazýván orientálním granátem.
Nejoblíbenějším granátem je bezesporu pyrop, náš krvavě červený český granát. Jeho nejdůležitější a světově nejznámější naleziště jsou v Českém středohoří. Český granát je dnes pro nás nejdůležitějším drahým kamenem. Nejvzácnějším granátem je zelený démantoid, který svou schopností rozkládat světlo na řadu barev připomíná diamant. Podle toho byl také pojmenován. Největší a nejdokonalejší krystaly vytváří zejména almandin, přičemž tyto krystaly si často i při značných rozměrech zachovávají svou drahokamovou kvalitu.
Největší broušený granát je ve washingtonském Smithsonian Institution. Je to asterický almandin ze státu Idaho v USA (175karátový), vybroušený do tvaru čočkovce. Největší známý pyrop je mugle velikosti a tvaru holubího vejce v pokladu Das Grtine GewOlbe (Zelené sklepení) v Drážd'anech. Největší pyrop u nás je uložen v Muzeu českého granátu v Třebenicích. Je to routa (13,2 karátu) o rozměrech 12,3 mm x 8,6 mm.
Drahý opál
Nejdokonalejší barvoměnou mezi všemi drahými kameny vyniká drahý opál. Jeho měnu barev nelze dosud zcela úspěšně uměle napodobit. Proto se opál počítá mezi nejvzácnější drahé kameny, ačkoliv má mezi nimi bezesporu nejnižší tvrdost (pouze 5 až 6,5 podle MOHSE).
Nejkrásnější opálovou odrůdou je opál ohnivý, krásně sytě hyacintově červený a průhledný. Jeho zbarvení kolísá mezi světle hnědožlutou až sytě hnědočervenou barvou. Z Mexika pocházejí nejpestřejší opály, tzv. harlekýny, vynikající mimořádně intenzívní barvoměnou. Nejdražším opálem vůbec je tzv. černý opál, tmavá odrůda drahého opálu, rovněž s velmi pestrou měnou barev, která byla objevena koncem minulého století v Austrálii. Po určitou dobu byl černý opál hodnocen téměř jako diamant. Mineralogicky nejzajímavějším opálem je hydrofán, drahý opál, který na vzduchu ztrácí vodu, a tím i měnu barev. Ponořením do vody se barvoměna znovu dostavuje, ačkoli většinou jen na krátkou dobu. Je pochopitelné, že jeho oceňování z hlediska klenotnického je velmi problematické a že takový kámen může pak způsobit mnoho zmatků.
Nejrozšířenějším opálem je tzv. poloopál, neprůhledný a nejrůzněji, často i pestře zbarvený, který se nevyznačuje měnou barev. K ozdobným účelům se používá jen zřídka. Nejstarší světoznámé naleziště drahého opálu je Dubník u Prešova na východním Slovensku. Nádhera dubnických opálů, vynikajících velmi jemnou měnou barev, nebyla předstižena ani opály ze současných nalezišť ve východní Austrálii, v Novém Jižním Walesu a v Queenslandu. Největší opál vůbec byl nalezen v Austrálii a je dnes ve sbírkách Přírodovědeckého muzea v New Yorku. Má rozměry 50 cm x 15 cm. Největší broušený opál světa v Smithsonian Institution ve Washingtonu má 155 karátů a pochází rovněž z Austrálie.
Labradorit
Ze všech nerostů s barvoměnou má však největší použití tmavě modrošedý živec - labradorit, vyskytující se i ve značně velkých kusech. Jeho největší a nejznámější naleziště je Saint Paul při pobřeží poloostrova Labradoru v Kanadě.
Topaz
Jedním z nejstarších známých drahých kamenů je topaz. Nejznámějším evropským nalezištěm topazů byl Schneckenstein v Sasku. Odtud také pochází krásný topaz ze zlatého královského prstenu Přemysla Otakara I. Mnohé nalezené krystaly topazu překvapují svou velikostí. V Přírodovědeckém muzeu v New Yorku najdeme dokonale omezený průsvitný krystal z Minas Gerais v Brazílii o hmotnosti 300 kilogramů, o rozměrech 80 cm x 60 cm x 60 cm. V muzeu mineralogického ústavu univerzity ve Florencii je růžový krystal z téhož naleziště o hmotnosti 150 kilogramů. Nejslavnějším opracovaným topazem je kámen zvaný Braganza, původně pokládaný za diamant. Má 1680 karátů a je zasazen v portugalské koruně.
Křemen
Nejrozšířenějším nerostem zemské kůry je křemen. Na něj je také upřen velký zájem sběratelů. Je tomu tak především proto, že ze všech drahých kamenů je to právě křemen, který má nejvíce odrůd, již jde o odrůdy různých barev nebo různých tvarů. Barevnost odrůd křemene je způsobována nejrůznějšími příměsmi, tvarová různost pak nejrůznějšími podmínkami vzniku.
Jako drahý kámen je nejoblíbenější odrůdou křemene ametyst, jehož nejbohatší naleziště jsou v jižní Brazílii ve státě Rio Grande do Sul a v přilehlých oblastech Uruguaye. Z mandlovcových dutin na Madagaskaru a v Rio Grande do Sul pocházejí také nejkrásnější ukázky ametystových drúz s dokonale vyvinutými i vybarvenými krystaly drahokamových kvalit. Tyto krystaly se zde čas od času nacházejí v tzv. obřích mandlích. Nejznámější z nich byla nalezena roku 1900 v Serra do Mar (v Rio Grande). Její stěny byly vystlány až jako pěst velikými krystaly. Polovinu této ametystové jeskyně (asi 30 tun) koupila firma C. W. Kessler v Idaru, která tři největší a nejkrásnější ukázky prodala do muzeí v Budapešti, Vídni a v Praze. Nádherný kus, vystavený v mineralogickém oddělení Národního muzea v Praze, byl od této firmy koupen v roce 1906.
Nejdražší odrůdy křemene jsou žluté citríny, jejichž přírodní výskyty však jen vzácně dosahují drahokamových kvalit. Ke klenotnickým účelům se zpravidla zpracovávají vypalované ametysty, které při zahřátí nad 250 °C mění své fialové zbarvení na žluté.
Nejtřpytivějším kamenem vůbec je známý aventurín, kusový křemen s šupinkami světlé nebo tmavé slídy nebo hematitu, zbarvený hnědočerveně nebo zeleně. Ze všech drahých kamenů vynikají nejdokonalejším a nejintenzívnějším kolébavým leskem vláknité odrůdy křemene. Mají svá zvláštní jména. Šedozelené označujeme jako kočičí oko, modrošedé jako sokolí oko a žluté až žlutohnědé jako tygří oko. Jejich barva i kolébavý třpyt, který se vhodným broušením do tvaru čočkovce (mugle) zvyšuje, je způsoben vlákny amfibolu, zejména jeho odrůdy krokydolitu (tygří a sokolí oko).
Největší krystaly křemene vůbec byly objeveny ve Švýcarsku. Byly to křišťály o hmotnosti až 700 kg. Takovým dutinám s křemennými krystaly se v Alpách říká křišťálové sklepy. I v jediném takovém „sklepě" se může mnohdy najít velké množství křemenných krystalů. Téměř celých 100 tun poskytl např. jeden z nich, objevený v roce 1719 u Grimselu ve Švýcarsku. Největší krystaly z tohoto nálezu jsou vystaveny v Přírodovědeckém muzeu v Bernu. Obdobné obrovské krystaly najdeme i v muzeu Haus der Natur (Dům přírody) v rakouském Salcburku. Z pegmatitů na Madagaskaru pocházejí pak křišťálové krystaly až 7 metrů dlouhé a o několika metrech v obvodu.
Z nejmenších krystalů křemene se skládá jeho odrůda chalcedon, tvořená velmi jemnými vláknitými krystalky, které jsou patrné jenom při velkém zvětšení mikroskopem. Chalcedon patří mezi nejdéle používané drahé kameny. Můžeme dokonce říci, že jeho největší obliba byla právě ve starověku. Město Kalchidón, po kterém byl pojmenován, bychom na současných mapách marně hledali. Dnes se jmenuje Kadi-Kiói a leží u maloasijského předměstí Istanbulu - Oskidaru. Dovední umělci starověku ryli do chalcedonu a jeho odrůd své gemy, čímž získal tento kámen nesmazatelné místo v dějinách umění. Nejslavnějšími a nejdražšími chalcedony jsou právě tyto antické gemy. Nejvýznačnější z nich je slavná Gemma Augustea, která byla kdysi ve sbírkách císaře Rudolfa II. a dnes je ve Vídni, dále portrét Alexandra Velikého ve sbírkách Národní knihovny v Paříži a Farnéská gema v Národním muezu v Neapoli. Tato bývá pokládána za nejkrásnější gemu světa. Nejvhodnějším materiálem pro výrobu gem jsou ovšem vrstevnaté odrůdy chalcedonu - acháty, které jsou zároveň nejoblíbenější ze všech chalcedonů i v současné době.
Malachit
Nejznámějším ozdobným kamenem, který je zároveň rudou, je zelený malachit, známý produkt větrání mědi a měděných rud. Není ani jediného ložiska těchto rud na němž by se ve svrchních částech hojně nevyskytoval. Byl proto horníkům známý již v nejstarších dobách; nazývali jej tehdy skalní zeleň. Nejslavnějším nalezištěm tohoto ozdobného kamene a rudy zároveň jsou rozsáhlé oblasti na Urale, především okolí Gumeševska, Bogoslovska a Nižního Tagilska. Největší balvan malachitu nalezený na Urale měl hmotnost 60 000 kg. Souvislé kusy kůry o hmotnosti 150 kilogramů byly dříve poměrně běžné. Nejkrásnější ukázky opracovaného malachitu najdeme v Zimním paláci v Petrohradu (Ermitáž), kde je jím např. vyzdoben známý malachitový sál. Největší naleziště malachitu dnes jsou v provincii Shaba v Zairu, odkud se dovážejí veliké desky tmavozeleného kamene s vřidlovcovou strukturou. Bývají na trhu dosti ceněné a je po nich velká poptávka.
Tanzanit
Nejmladším drahým kamenem je tanzanit. Byl objeven vlastně náhodou, indickým krejčím Manuelem d'Souzou, v roce 1967 nedaleko domorodého massajského městečka Arusha jihozápadně od Kilimandžára. Zejména v letech 1967 až 1969 vzbudil tento nález mimořádný zájem světové veřejnosti a v senzacechtivých časopisech se psalo o „modrém pokladu Afriky". Tanzanit byl pojmenován podle země, v níž byl nalezen. Jméno mu dala slavná newyorská klenotnická firma Tiffany, která měla mimořádný zájem o tyto krásné kameny. Z prvých článků, které se ve velkém počtu objevily v nejrůznějších světových časopisech a byly často doprovázeny bohatými obrazovými přílohami, bylo zřejmé, že jde o poměrně hojný výskyt i dosti velkých krásně modrých krystalů, podobných safíru. Poměrně dlouho však nebylo jasné, o jaký nerost skutečně jde. Bylo zjištěno, že tanzanit je v podstatě odrůdou nerostu zoisitu, složitého zásaditého křemičitanu vápenato-hlinitého. Jeho modré zbarvení, jehož sytost se ještě uměle zvyšuje vypalováním kamene, je zřejmě způsobeno značnou příměsí stroncia. Ačkoliv není vlastně důvod pokládat tanzanit za nový nerost v pravém slova smyslu, jde o kámen velmi zajímavý. Modrá odrůda zoisitu nebyla předtím totiž známa a ke klenotnickým účelům se používal pouze růžový zoisit (thulit).
Švartna
A ještě jedno NEJ - předhistorické. Prokazatelně nejstarším šperkařským kamenem na území Čech je tzv. švartna, tmavošedý živičný sideritický jílovec s živočišnými zbytky.
Větší množství náramků z této horniny se našlo ve vykopávkách opevněného keltského kultovního místa u Mšeckých Žehrovic na Kladensku. Pocházejí z 2. stol. př. n. l. Dnes se švartna k ozdobným účelům již nepoužívá, avšak některé bitumenní uloženiny z různých světových nalezišť se k šperkařským účelům používají dosud. Je to především gagát, tvrdá, houževnatá, lesklá uhelná hmota, kterou již staří Římané získávali při řece Gagátés na pobřeží Malé Asie. Gagátové šperky jsou velmi populární v Anglii. Z podobné uhelné hmoty z polských uhelných ložisek se vyrábějí krásné umělecké předměty.
Článek vznikl zkrácením kapitoly z knihy: Drahé kameny kolem nás od Doc. RNDr. Vladimíra Boušky, DrSc. a RNDr. Jiřího Kouřimského, CSc. (Státní pedagogické nakladatelství Praha 1983)
