O českém křišťálu
Sortiment českého skla a křišťálu
Nabízíme pouze originální, ručně vyráběné české výrobky. Naše rozsáhlá kolekce zahrnuje:
Český barevný (přejímaný) a čirý broušený křišťál.
Veškerý námi nabízený křišťál se vyrábí v České republice a je vždy ručně nabíraný a ručně broušený. Nechceme prodávat strojově vyrobené výrobky.
Kromě výrobků z čirého křišťálového skla nabízíme také křišťál barevný. Přejímaný, neboli barevný křišťál je vyroben ze dvou vrstev křišťálového skla, které sklář postupně jednu po druhé nabere na svou píšťalu, a tak je spojí dohromady. Vnitřní vrstva je bezbarvý křišťál, zatímco vnější vrstva je barevná. Do vnější, barevné vrstvy se pak brousí dekory tak hluboko, až začne prosvítat vnitřní vrstva čirého křišťálu.
Jak z čirého, tak i z přejímaného křišťálu se vyrábí výrobky v mnoha tradičních i moderních tvarech a dekorech. Další specialitou je broušený křišťál dále zdobený zlacením a vysokým smaltem. Vysoký smalt je tvořen několika vrstvami nanášeného a vypalovaného porcelánového prášku. Jedná se většinou o květinové motivy doplňované již zmíněným zlacením.
Křišťálové lustry
Naše nabídka se skládá z tradičních lustrů vyrobených výhradně z českého křišťálu. Většina našich lustrů je vyrobena kompletně ze skla a křišťálu, ale nabízíme i svítidla s kovovými rameny či kovovou košovou konstrukcí.
Velkou českou specialitou jsou svítidla a lustry Marie Terezie, pojmenované po známé Rakousko - uherské císařovně, která se do nich přímo zamilovala a proto jsou po ní pojmenované. Lustry Marie Terezie mají kovová ramena, která jsou však ještě navíc jsou dále obložená skleněnými tvarovanými plátky. Tyto plátky jsou k ramenům připevněny sklěněnými rozetami, takže se vlastně jedná o kombinaci obou stylů.
Můžete si vybrat, zda chcete mít naše lustry zkrášlené českými nebo spíše Swarovski ověsy. Lustry do Evropských zemích jsou připraveny na 220 V, zatímco svítidla objednaná z USA jsou automaticky zapojeny v souladu s normami USA (110-120 V).
K veškerým našim lustrům je možno objednat korespondující nástěnná svítila i stolní či podlahové lampy.
České sklo
Naše kolekce užitkového a dekorativního skla zahrnuje tradiční výrobky rytého lazurovaného skla Egermann, lištované sklo, hutně tvarované sklo, výrobky zdobené vysokým smaltem, limitované série z hluboko pískovaného skla, dárkové předměty, figurky atp.
Porcelán Cibulák
Známý porcelán zvaný Cibulák je další tradiční český výrobek a my nabízíme opravdu široký sortiment nádobí a sběratelských předmětů.
Porcelán Royal Dux
Kolekce užitkových a dekorativních předmětů, včetně dnes již světově proslulých Royal Dux porcelánových figurek - jedná se o rokokové panenky a jiné figurky či panenky, výjevy ze života venkovanů, figurky zvířat, ptáků, koní, psů, mořských živočichů a mnoho dalších zajímavých sběratelských předmětů, jako jsou vázy, mísy, hodiny, vánoční ozdoby atp.
Šperky z českého granátu
Český granát je velmi unikátní díky své ohnivě červené barvě. Ke každému granátovému šperku dodáváme "Certifikát o skutečném českého šperku" a naše granáty nesou značku pravosti G nebo G1. Prohlédněte si naši sbírku stříbrných nebo pozlacených prstenů, náramků, náhrdelníků, náušnic, luxusních hodinek a broží.
Výroba českého křišťálu
Ruční výroba olovnatého broušeného křišťálu je jedním z nejdůležitějších průmyslových odvětví s nejstarší tradicí v České republice. Sklo a křišťál se v Čechách vyrábí již více než 800 let. Průmysl je založen na dobře zavedené zručnosti a technických znalostech,které se tradičně předávaly z generace na generaci. Výsledkem jsou výtvory, které jsou obdivovány po celém světě.
Řemeslná zručnost sklářů v kombinaci s jejich uměleckým cítěním umožňuje vytvářet výrobky, které maximálně využívají potenciálu lomu světla, jež dále prohlubuje křehkou krásu těchto broušených skvostů. Vynikající úroveň českého sklářství je založena nejen na tradici nahromaděné v průběhu staletí, ale také na dovednostech, zkušenostech a odborné přípravě sklářů tak, aby byli schopni nejen vytvářet atraktivní a vkusné produkty, ale také objevovat nové postupy a techniky.
Skláři jsou školeni ve specializovaných sklářských školách, které nemají ve světě obdoby. První z nich byla založena již v roce 1856. V těchto školách se učí kvalifikovaných malíři, tvůrci vitráží, brusiči, rytci a technologové. křišťálové řezačky, rytci a techniků. O rozvoj každého studenta pečlivě dbají vybraní přední sklářští odborníci.
K tomu, aby české sklo a křišťál udržely svou pozici mezi předními světovými produkty přispívá vedle tradice také tvořivost ve výrobních technologiích a vývoji designu.
Naše kolekce představuje to nejlepší z bohaté, tradiční české nabídky skla a křišťálu. Jen málo zemí na světě se může chlubit takovou širokou škálou tradičních zdobících technik, které se používají v České republice. I přesto, že, sklářská výroba využívá poznatků moderní vědy a techniky, které přispívají ke zlepšení kvality výrobků, ve své podstatě se stále spoléhá na stovky let staré tradice. Od foukání suroviny až k finálnímu dokončení a zdobení výrobku pomocí různých technik, lidské dovednosti, smysl pro umění a dobrý vkus byly vždy, a zůstávají, zásadní.
Nesouměřitelná hloubka historických zkušeností, na kterých je založena dovednost a preciznost práce soudobých sklářů je významným předpokladem úspěšného aplikování specifických a náročných výrobních technologií.
Stručný průvodce historií českého sklářství
Nejstarší skleněné výrobky pocházejí ze starověkého Egypta. Úplně první sklářskou technologií bylo navíjení skleněných vláken, na jílovou formu. Předpokládá se, že nejstarší foukané sklo pochází ze starověké Fenicie a Řecka. Zatímco původní egyptský sklo bylo nedokonalé kvůli použitým méně kvalitním materiálům, starověký sklo bylo již poměrně čiré a kvalitní. Ve 3. a 2. století před naším letopočtem ze znalosti o sklářství rozšířily po celé středomořské oblasti. Typické výrobky ve starověku byly karafy, karafy, láhve a také jednoduché poháry.
Nejstarší nálezy skla (náramky, korálky) v českých zemích pravděpodobně pocházely z keltských regionů z doby přibližně 3. století před naším letopočtem Je možné, že některé skleněné perly z období Velkomoravské říše bylo místního původu. Písemné doklady o znalosti sklářství v českých zemích pocházejí z 12. století.
Důležitou roli ve vývoji sklářství hrály české sklářské rodiny, které ovlivnily vývoj technologií ve střední Evropě. Tavení skla byl tajné a recept se dědil vždy z otce na nejstaršího syna, a to je důvod, proč tradice byla tak klíčovým faktorem pro růst a rozvoj sklářství vůbec. Největšími příspěvky poskytnuté českými skláři bylo například tavení modrého kobaltového skla rodinou Schurer v severních Čechách v 16. století, objev českého křišťálu v Muller sklárně na Šumavě a objev glazury a hyalitového skla Bedřichem Egermannem v 1. polovině 19. století.
Gotické sklo obsahovalo prvky, které charakterizovalo českou produkci v příštích několika staletích. Technologie byla zdokonalena v průběhu věků, ačkoli staré tradice pokračovaly a vyvíjely se v průběhu času. Tímto způsobem postupně vznikal nový umělecký styl, zvaný české sklo.
České gotické sklo bylo vyrobeno z nazelenalé skloviny s názvem “lesní sklo”. Na rozdíl od německé skla, která byla tmavě zelené, české sklo bylo světlo zelené, blíže k pozdější jasné barvě křišťálu pozdějších let. V té době byl tento typ skla byla velmi populární a obrovské množství skla se vyváželo v průběhu 14. století nejen Německa, ale také do Francie a Flander. České sklo bylo charakterizována štíhlými flétnami a baňatými poháry zdobenými natavenými spirálovými závity a zejména perličkovými tvary. Tyto dekorativní techniky byly vynalezeny na Blízkém východě a šířit do střední Evropy se začaly ve 13. století díky křížovým výpravám. Tyto techniky byly adoptovány českými skláři, ale byl upraven na české charakteristické dekorace.
V období renesance, přibližně v polovině 16. století, se v českých zemích objevily smaltované malby v benátském stylu (v Novohradských hor regionu). Tato technika byla rychle modifikována českými skláři na robustnější dekoraci, na rozdíl od jemného a delikátního benátského stylu. Velmi často se objevovaly motivy erbů, figurální výjevy z každodenního života a obrazů zobrazující vládce a monarchy. Smaltované obrazy se rychle rozšířily a to nejen díky mnoha možnostem zdobení, ale tato technika také dokázala zakrýt defekty ve skle. Tímto způsobem mohli skláři využít i sklo nižší kvality. Z tohoto konkrétního důvodu tato technika ovlivnila české sklářství na mnoho staletí dopředu.
Kromě vysokého smaltu bylo nazelenalé renesanční sklo často dekorováno natavenými sklěněnými nálepy.
Epocha císaře Rudolfa II ovlivnila umění českých zemích velmi silně, protože pobýval v Praze. Na konci 16. století a počátku 17. století byly uskutečněny důležité pokusy týkající se rytí skla. Průkopníkem rytí skla byl Casper Lehmann, který byl původně řezačem diamantů. On byl první, kdo vytvořil poháry zdobené bohatými rytinami. Tato technika předurčila pozdější českou barokní produkci.
Po třicetileté válce se českých zemích započlo s tavením čirého skla s názvem Český křišťál. Charakter tohoto skla odpovídal baroknímu uměleckému stylu. Český křišťál se stal specialitou, a poptávka po něm na počátku 18. století byla tak velká, že se Češi stali jedním z největších vývozců křišťálu na světě. V tomto okamžiku bylo založeno mnoho nových exportní společností českého skla s pobočkami v mnoha důležitých přístavech a to nejen v Evropě, ale také v Asii a Jižní Americe.
České ryté barokní sklo je definováno dokonalosti skloviny a také jemnými, mistrovskými rytinami. Na začátku byla tato mistrovská práce vyhrazena pouze pro císaře a krále, ale brzy poté bylo v českých zemích založeno mnoho nových ryteckých manufaktur které vyráběly nejen luxusní kusy pro vyšší třídu, ale také obchodní sklo pro třídu střední. Nejoblíbenějšími motivy byly alegorické a figurální scény, texty, názvy a monogramy. Vývoj technologií českého skla je charakterizován i různými okrajovými technikami, které sice neovlivnily styl a vývoj českého skla, nicméně jsou pozoruhodné svým provedením, například dvojitou stěnou.
Na konci 18. století a na počátku 19. století byla dekorace malbou ve Francii ale i ve zbytku Evropy ovlivněna rokokem a klasicismem. V českých zemích však sklářské tradice byly velmi silné, a proto byl tento vliv mnohem menší.
Výroba typického barokního rytého skla poklesla ve druhé polovině 18. století a některé sklárny začaly mít obtíže s prodejem skla. V některých regionech se výroba obrátila zpět k malování levnějšího skla zejména pro méně bohaté lidi a běžné občany. Krize vyvrcholila v době napoleonských válek. Důležitou roli mezi sklárnami měly sklárny Harrachov a sklárny v Novém světě v Krkonoších. Někde mezi 1860 a 1869 započala produkce mléčného (opálového) skla, díky němuž se sklárny brzy staly proslulými po celém světě.
Když pak napoleonské války skončily, český trh byl převálcován anglickým broušeným sklem, které se čeští skláři pokusili po krátkou dobu napodobovat. První český sklář vyrábějící anglické broušené sklo byl Pavel Meyr od Šumavy. Tyto cizí vzory však byly brzy vytlačeny z trhu silou starých tradic. Od roku 1820, česká sklářská výroba začala znovu stoupat. V první polovině 19. století žil v oblasti Nového Boru žil Bedřich Egermann, "kouzelník" sklářské výroby. Zatímco Evropa se snažila napodobit anglické broušeného sklo, Egermann experimentoval s barevnými sklovinami. On vynalezl nový umělecký styl a otevřel nové pohledy na sklo jako artefakt. Díky němu bylo možné překonat letité názory na styl sklářské výroby vycházejícíí jen z čirého skla.
Egermann přišel s nápadem neprůhledného barevného skla a zdobení lazurou. Tyto techniky inspirovaly výrobu skla v druhé polovině 19. století a co je nejdůležitější, také secesi a moderní umění mainstreamů ve 20. století.
Inovační technologie byly přineseny nejen Bedřichem Egermannem, ale i mnoho dalšími českými sklárnami. Jejich produkce obohatila nejen české trhy, ale i všechny ostatní trhy po celém světě. České sklo se ještě jednou stalo velmi populárním na světových trzích. Ve srovnání se sklářským průmyslem druhé poloviny 19. století v jiných zemích byli čeští skláři vždy schopni udržet svou vedoucí pozici.
Pro české sklo z druhé poloviny 19. století je typická inspirace Orientem a imitací různých historických slohů. Nové principy secesního stylu se staly populárními díky českým sklářům. Sklárna Adolfov a Annín vystavily na světové výstavě ve Vídni iridiové sklo. Sklárna v Lotz stala celosvětově proslulou, a v roce 1893 byla oceněna na Světové výstavě v Chicagu. Největší triumfem českého secesního skla bylo, když obdrželo ocenění na Světové výstavě v Paříži v roce 1900.
Starověké sklo
Ve starověku, v období 5 B.C. až 4 A.D. se tavila bezbarvá sklovina. Sklovina byla obvykle trochu matná a obsahovala malé prachové částice v důsledku nízké technické úrovně procesu tavení (a to zejména nízkým bodem tání). Někdy byla sklovina mírně nazelenalá a pouze vyjímečně lze nalézt sklovinu namodralou. Modrá sklovina se používala většinou pro účely zdobení.
K prvnímu období růstu výroby starověké skla došlo mezi 3. a 2. století před naším letopočtem, kdy se sklářství rozšířilo z Blízkého východu do Řecka a Itálie a později dnešního Španělska a Francie. S pádem římské říše ve 3. - 4. století se technická a umělecká úroveň sklářství snížila. Z dob putování národů byly nalezeny jednoduché sklenice spojené s Němci. Během Franských časů, v 7. až 8. století sklářská výroba vzrostla, ale jen v omezené oblasti centrálního Franské říše. Skleněné produkty v tuto chvíli byly jen pro špičky vládnoucích tříd.
Centrum sklářské výroby se přesunulo na východ, kde se vyvjíjelo bez přerušení. Také vzhledem ke stále sílící Byzantské říši se východní sklo stalo lepším než evropské sklo. V pozdnějších časech to bylo právě z východu, odkud evropští skláři získávali svou inspiraci a motivy. Nebylo to jen náhoda, že výrova benátského skla vzrostla poté, co byla Constantinopol dobyta křižáky.
V dávných dobách se vyráběly většinou jednoduché tvary, což byly zejména lahve, flakony a karafy, a méně často pak mísy a poháry. Většina tvarů bylo převzato z keramické výroby. Sklo samo o sobě bylo velmi drahé a představovalo bohatství svého majitele. Láhve a flakóny byly používány na vonné oleje, parfémy, atd., zatímco mísy byly používány k výzdobě stolů a malé poháry sloužity k pití z. Hlavně se používala keramika, sklo jen při zvláštních příležitostech.
Nejstarší sklárny
Z velmi stručných zmínek v písemných dokumentech z předhusitské doby (1350 - 1420) známe asi 21 skláren (11 v Čechách, 8 ve Slezsku, na Moravě 3), i když podle archeologických nálezů gotického skla, vyrobeného v českých zemích, jich tam zřejmě muselo být mnohem víc.
Sklárny, ať už to bylo v období středověku, renesance nebo gotiky, bylo lze nalézt jen v hlubokých lesích. Kolem sklárny někdy vyrostla malá vesnice, která se obvykle nacházela u řeky v údolí. Sklárna nejen bývala centrem sklářství, ale také bývala nezávislým hospodářským subjektem, které měl své vlastní zemědělství a jiné druhy výrob.
Centrem českých zemí byly nejstarší kolonizované oblasti, které byly již od pre-historické doby, velmi hustě zalidněné. Proto tam nebylo dostatek lesů, což byl důvod, proč tyto oblasti nebyly vhodné pro stavbu sklárny. Většina skláren byla založena v příhraničních oblastech, které měly husté lesy a strmé kopce, a to jak v oblastech severních, tak jižních.
Sklárny měly zapotřebí velké množství dřeva, a to nejen k vytápění pecí, ale také k výrobě draslíku, což byla důležitá složka potřebná k tavení skla. Podle starých dokumentů bylo k získání jednoho kilogramu draslíku zapotřebí několik desítek kilogramů dobrého bukového dřeva. Obvykle netrvalo moc dlouho vykácet veškeré lesy v okolí sklárny. Jakmile se doprava dřeva přestala kvůli vzdálenosti vyplácet, sklárna se přestěhovala do zalesněné oblasti.. Z tohoto důvodu, většina ze středověkých skláren neexistovala příliš dlouho. V některých regionech bylo v průběhu 18. a 19. století kácení stromů zakázáno, aby bylo zachováno dřevo pro lesnický průmysl.
Ze sporadické zmínky a bez dalších podrobností víme, že ve 14. a 15. století existovaly sklárny na Šumavě v blízkosti vesnic Sklenářová Lhota, Skláře u Hořic, Pasečné, Prachatice, potom ve východní a severních Čechách, v Modavě, Doubici , Chřibské, Sklenařici u Vysokého, Dolní Krupé a v Mnichově Hradišti, a také na Českomoravské vrchovině v obcích Skelné u Križanová, Skelné u Nového Města na Moravě, Skelné u Svitav a Jindřichově Hradci.
Sklárna Chřibská
Sklárna Chřibská, jejíž logo zobrazuje datum 1414, je považována za nejstarší sklárnu na světě a byla provozován bez přerušení po téměř šest století. Historickým faktem je, že nejstarší dochovaný dokument zmiňující sklárnu nenese žádné datum. Předpokládá se, že dokument vznikl v průběhu životnosti Berky z Dubé, jednoho z nejmocnějších severočeských feudálů, někdy mezi roky 1408 a 1428. Další záznam, záznam Estate Rolls z roku 1457 zmínil o sklárnu, ale bez dalších podrobností.
Datum založení 1414 je odvozen od svědectví rychtáře Chřibská sklářského mistra Friedricha, který v roce 1514 prodal tuto sklárnu spolu s farmou, pilou a mlýnem, a se všemi svobodami a právy, které získala před sto lety. Z této výpovědi je odvozeno konkrétní datum 1414, i když z některých nejnovějších archeologických nálezů z okolí sklárny můžeme odhadnout, že sklárna již stála někdy na konci 14. století.
Existuje několik set fragmentů gotického skla v českých zemích, které představují několik různých typů a modifikací. Jsou na displeji většinou v muzeích a ve specializovaných archeologických institucí.
Archeologické nálezy
Nejdůležitější sbírky gotického skla mohou být viděny v následujících muzeích:
Západočeské muzeum v Plzni
Kopeckého sady 2
301 36 Plzeň
Muzeum hlavního města Prahy
Kožná 1/475
110 00 Praha 1
Husitské muzeum
Žižkovo nám. 1
390 01 Tábor
Středověk
Nejstarší písemný doklad o barevném sklu v Čechách je z roku 1162. V tomto roce, John třetí, pražský biskup, objednal dvě okenními vitráže s biblickými výjevy. Existuje mnoho zpráv o vitrážových oknech z následujících letech. Tyto dokumenty svědčí o tom, že tento druh umění ve středověkých Čechách hojně rozšířil.
Kromě barevných okenních tabulek se ve středověkých Čechách rozšířilo zasklívání oken s kruhovými skleněnými tabulemi upevněnými nebo spojovanými olověnými pruhy. Tyto skleněné tabule, také známé z dobových dokumentů jako "vidí-přes kruhy" představují podstatnou část produkce skláren té doby. V roce 1451 kardinál Aeneas Silvius Piccolomini (později papež Pius Second), napsal, že žádná jiná země v Evropě má tolik oken zasklených kruhovými tabulemi skla nebo barevným sklem jako v Čechách, kde byste mohli najít zasklená okna i v malých městech a vesnicích.
Novou inspirace do evropských řemesel přinesly křížové výpravy v 13. století. Díky jim následovalo značné technické a technologické zlepšení. Středověké sklárny neprodukovaly jenom nazelenalé, takzvaný "lesní sklo", ale také čiré sklo (na rozdíl od ostatních středoevropských zemí). Čeští středověcí skláři byli také schopni použít k barvení skla různých oxidů kovů - modrá barva vznikala barvením kobaltem, červená mědí, světle zelené železem. Barevná sklovina byla využívána zejména pro dekorativní účely - vyráběly se z něj například knoflíky a již zmíněné okenní tabule.
Sortiment gotického skla byl poměrně široký. S výjimkou kruhových skleněných tabulí byly vyráběny skleněné korálky a perly. Stimul k jejich výrobě byl dán Dominikánským řádem, který tlačil věřící k používání růžence. Růženve byly vyráběny převážně na Šumavě, kde se tato tradice udržela až do 18. století. Po roce 1430 se růženec (obecně nazýván "Paters" - jak název byl odvozen od prvních slov Páně modlitbou, Pater Noster) začal vyvážet přes Norimberk do celé Evropy.
Středověcí lékaři, lékárníci, šarlatáni a alchymisté vyžadovali různé speciálně tvarované skleněné nádoby. Ačkoli destilační kelímky, lahve a jiné nádoby z té doby nebyly zachovány, víme, že dosáhly značné slávy zejména ve střední Evropě. Lékařské knihy napsané v těch časech, výslovně upřednostňovaly české sklo před jakýmkoli jiným.
V sortimentu skla převažovala výroba nápojového skla (poháry, šálky, sklenice, láhve atd ...). Vysoké, štíhlé, jako flétna tvarované kalíšky, tak-zvaný "český typ" mohou být považovány za nejvíce typický produkt českého gotického sklářství. Často se také objevovaly poháry s mísovitě tvarovaným kalichem a perličkovými nálepy. Ve 13. století se objevil další výrobek s názvem "Kutrolf" a stal se velmi populárním v Evropě. Jednalo se o zvláštní láhev s hrdlem pokoveným dvěma, třemi nebo čtyřmi trubkami. I když existovalo mnoho různých tvarů gotického skla, všechny byly svým tvarem a dekorací charakteristické pro jediný homogenní hlavní proud. To poskytuje důkaz, že výroba jednotlivých skláren, které byly často od sebe dosti daleko, nebyla izolovaná. Skláři bývali dobře informování obchodníky, se kterými spolupracovali.
Ve tvarech a technice bylo české středověké sklo spojováno s výrobou skla v trans-alpských oblastech, ačkoli mělo svůj vlastní styl dekorování. Kvalita skloviny byla velmi vysoká. Tenkostěnné výrobky předčily všechny ostatní a byly velmi vyhledávané na středověkých trzích. Od 14. století byly tyto výrobky vyváženy do mnoha jiných evropských zemí.
Pohár českého typu
Je to štíhlá, vysoká sklenice (od 40 do 60 cm), tvaru flétny, vyrobené z nazelenalého takzvaného Lesního skla, zdobená natavenými nálepy perlového tvaru, nebo natavenými nálepy ve tvaru cik-cak skleněné nitě a mnohými dalšími dekoračními technikami. Vyráběla se od druhé poloviny 14. století až do druhé poloviny 15. století. Dle starých obrazů a archeologických nálezů, byla tato sklenice používaná nejen vládci a šlechtici, ale také bohatými měšťany, což dokládají archeologické nálezy v Plzni, Ústí, Praze, Mostu, Pardubicích a mnoha dalších městech).
Původ tvaru a výzdoba tohoto poháru je spojován s palestinským uměním 13. století. Dá se předpokládat, že to byli účastníci křížových výprav, kteří je zpolularizovali a přivezli do střední Evropy. Je dokonce možné, že někteří židovští skláři opustili Palestinu společně s křižáky (z důvodu invaze Saracénů) a přinesli tento styl dekorace do Čech.
Předpoklad palestinské inspirace je podporován faktem, že nejstarší sklenice českého typu byly nalezeny na místech, které měly nějaký vztah k řádu německých rytířů.
Lesní sklo
Lesní sklo je název pro zelenavou skloviuy používanou ve středověku. Oxidy kovů, přítomné ve sklářském písku způsobovaly toto zabarvení, kterého se středověcí skláři nemohli zbavit. Vzhledem k tomu, že kvalita sklářského písku se měnila v závislosti na geografickém umístění, barvy skla se značně značně lišily v středověké Evropě.
Němečtí písky obsahují vysoké procento železných příměsí (a také mědi a oxidů chromu). To je důvod, proč německá středověká sklovina měla zelenější barvu. V pozdější době se sklovina uměle barvila tak, aby konečná barva byla tmavě zelená. Tyto tmavě zelené sklo bylo velmi populární v Německu té doby.
České sklo bylo hodně odlišné. České sklářské písky jsou nesrovnatelně čistší a české sklárny používaly lepší technologie v tavení skloviny. České sklo mělo nazelenalý nádech a někdy byla poměrně čisté (se světle šedým nádechem). Vzhledem k barvě skloviny je možné určit původ výrobků. Tato relativně čistá sklovina byla zárodkem později vynalezeného čirého křišťálu.
Středověká sklovina se tavila s vysokým obsahem příměsí, která sklo "změkčovala" a "prodlužovala". Výrazem "prodloužené sklo" se rozumí, že se sklo chladí velmi pomalu aby bylo možné s ním pracovat po delší dobu, aniž by se muselo znovu zahřívat. Sklo tak mohlo být zdobené mnoha sofistikovanými dekoračními technikami (například natavenými skleněnými perlami).
Analýza skloviny používané v daném čase ukazují, že ve středověkých Čechách se používalo draselno-vápenaté sklářské hmoty zatímco ve středozemí se používalo jmoty sodno-vápenaté. Tato skutečnost předznamenala pozdější vynález "českého křišťálu" v období baroka. (hlavní součástí "českého křišťálu" je draslík a vápník).
Renesance
Renaissance byl nejen novým uměleckým stylem, ale také postojem lidí k životu, světským a duchovním záležitostem. Byla to renesance, která se stala významným milníkem evropského sklářství a to jak z technologického a uměleckého hlediska. Krok za krokem vznikal nový názor na sklo, jeho design a využití.
Revoluční změnu přinesla malba vysokým smaltem, která byla vynalezena v Benátsku. Benátské sklárny bedlivě střežily tajemství výroby (jakákoliv sklář, který by se snažil uniknout ze sklárny a odhalit jejich tajemství by byl potrestán trestem smrti). Přesto se však technika vysokého smaltu brzy dostala do Čech. Začátek nejsou příliš jasné. Podle jedné z verzí se tato technika se objevila nejprve v regionu Novohradských hor (v Rožmberské huti pod horou Vilémov) když výrobní postup tam přinesl jeden z benátských sklářských mistrů. Jiný dokument zase uvádí tuto techniku do souvisloti se sklárnou, která patřilya Pavlu Schurrerovi, který v roce 1530 založil sklárnu ve Falknově (dnešní Kytlice). Další dokument pro změnu uvádí, že smaltem malované sklo bylo vyráběno v severních Čechách na panství Sloup. Tato technika začala velmi populární a v průběhu druhé poloviny 16. století se rozšířila po celých Čechách.
Imitace benátského skla bylo velmi nákladné pro české sklárny, protože v Čechách se tavilo jiné sklo. Sklo vyráběné v Čechách bylo většinou s natavenými dekorativními prvky. To je důvod, proč vývoj malby vysokým smaltem šel svou vlastní cestou a byl upraven do nového, originálního stylu. Od té doby se v Evropě datuje boj mezi benátským a českým konceptem skla. Zatímco benátský styl byl založený na jemnosti a preciznosti, ale bez zásadních změn, tvary českého skla byly mnohem dynamičtější. Český sklářský průmysl byl schopen absorbovat požadavky trhu a zároveň byl schopen vyrábět levnější a jednodušší produkty a učinit je cenově dostupný,o pro střední třídu, která hrála klíčovou roli v budoucím vývoji.
Typický produkt českého renesančního malovaného skla byl takzvaný "přátelský pohár", s obsahem i několik litrů a zdobený vysokým smaltem, malovanými erby atd. Kromě toho se často vyráběly malé poháry zdobené figurálními motivy, méně časté pak byly také květinové kompozice.
Kromě malovaného skla se také vyrábělo velké množství zeleného skla zdobého nejrůznějšími hutními technikami. Poprvé se také objevily kalíšky na noze. Tento tvar byl odvozen z typické zlatnické výroby. Nejvíce oblíbeným produkte, na sever od Alp bylo takzvané sklo "Romer". (Nebo "Římské sklo" - to byla sklenice původně vyráběny v Německu, kterému se v té době ríkalo římská říše a to je důvod, proč se sklu říkalo "Římské"). Tyto "Římany" byly populární i v 17. století.
Renesance dala vzniknout celé řadě nových tvarů, jako jsou korbele, džbány, pravoúhlé lahve a různé poháry. Vzhledem k hravosti renesance, sklárny vyráběly různé legrační nádoby - kádinky s cinkajícími kroužky, nádoby, z nichž bylo možno pít pouze s brčkem nebo dokonce kádinky, ze kterých bylo nemožné pít z vůbec, protože tekutina se na pijáka vylila dírou ve skle.
Nejdůležitější novinkou bylo použití barevného skla. ZOdroku 1570, modré kobaltové sklo bylo populární v severočeských sklárnách Schurer, a to zejména v Owl huti u Nejdku. Popularita modrého kobaltového skla (výjimečně zdobeného vysokým smaltem) trvala až do počátku třicetileté války.
Baroko
Stylistický a umělecký základ baroka lze hledat v manýrismu dvorského umění epochy císaře Rudolfa II. Jako umělecký styl bylo těsně spjato s reformační ideologií. Přesto však se baroko prosadilo ve střední Evropě jen až v druhé polovině 17. století, po skončení třicetileté války a vítězství katolicismu, zastoupeného dynastií Habsburků.
Na začátku 18. století se tvar pohárů změnil. Poháry byly vyšší, více kuželovité, zatímco noha byla kratší, a velmi často fasetovaná (řezání plochých povrchů - fasety). Velmi často měly poháry víka - tyto se poprvé objevily v regionu Šumava v jihozápadních Čechách. Kvalitní rytinu umožňovala technika rytí diamantem.
Ve druhé polovině 17. století byly poháry obvykle zdobené pozdně renesančními kompozicemi ptáků nebo jiných zvířat umístěných v jednoduché krajině (reprezentované jednoduchými geometrickými tvary), loveckými výjevy a méně často figurálními motivy. K větší diferenciaci motivů a zlepšení kvality rytých dekorů došlo po roce 1700. Módními se staly motivy známé z grafických prací Paula Deckera, Leonarda Eyslera a dalších. Objevovaly se rozmanité mytologické, alegorické a historické motivy. Dekorace využívaly popularity renesančních loveckých scén; tam byly často zobrazovány alegorie s andělíčky, portréty panovníků, postavy světců a dokonce i obrazy měst. Výsledný dojem plně respektoval barokní umělecký směr s jeho hrou světla a stínu, přehnaným zdobením, skládanými závěsy, přesto však byl jasný a lineární. Tento styl zůstal populární až do poloviny 18. století.
Broušení a rytí skla bylo soustředěno v několika oblastech. Největší oblasti se nacházely v severních Čechách u České Lípy v panství Sloup, Libchava, Česká Kamenice, jiné byly pod Jizerskými horami u Jablonce nad Nisou a třetí centrum se nacházelo ve Slezsku.
Barokní umění také přineslo nové tvary dutého skla. Kromě standardních sklenic, lahví a kádinek to byly také reprezentativní kusy - kuželovité nebo štíhlé sklenice ve tvaru flétny. Charakteristický byl kalich ve tvaru šálku (určen pro bonbóny) nebo různé podivné láhve. Tvary byly ve skutečnosti velmi jednoduché, tak aby uvolnily maximum plochy pro náročné rytí a řezání. Broušené ryté barokní sklo nebyl jediným typem skla vyráběným v českých sklárnách. Pokračovala výroba smaltového malovaného skla pokračovaly a také se periodicky opakovaly pokusy o výrobu barevného skla (zejména skla rubínového). Výroba dvojstěnného skla je dokladem o pokročilé technologii českého sklářství. Nápad s dvojitou stěnou sklo nebyl nový, původně se objevil již ve starověku. Výroba byla popsána v některých teoretických spisech, ale k dokonalosti byla dovedena v dosud neznámých sklárnách v severních Čechách v první polovině 18. století. Principem této obtížné výroby bylo vytvořit dvě nádoby, které byly vyrobené přesně tak, aby těsně zapadaly jedna do druhé. Mezi stěny se vkládala zlatá fólie, tvořící zajímavou dekoraci. Další velmi zajímavou dekorační technikou bylo malování černou barvou, vyznačující se grafickým charakterem uměleckého vyjádření.
Rokoko a klasicismus
Ve druhé polovině 18. století výroba skla v Čechách strmě klesla. Rokokový styl, na rozdíl od baroka, nebyl tak honosně luxusní, a jen málo mistrů pokračovalo v této tradici. Jeden z nejlepších brusičů a rytců té doby byla rodina Lechner vyrábějící v Nových Hradech v jižních Čechách. Řada rytců skla a brusičů odešla do jiných zemí a jejich vliv se výrazně projevoval na vzhledu produktů vyrobených v Německu, Nizozemsku, Polsku a ve skandinávských zemích.
Specifický způsob vývoje při výrobě skla je možné pozorovat v okolí Jablonce nad Nisou, kde byla v roce 1711 vynalezena takzvaná "Turnovská kompozice”. Jednalo se o sklo imitující vzhled drahých kamenů. Byl to ideální materiál pro broušení a byl později použit pro napodobení drahých kamenů. Tato výroba založila velmi slavnou tradici imitace drahých kamenů v Jablonci nad Nisou. Broušené sklo kusy byly také použity v jiném slavném větvi - ve výrobě lustrů. Broušení skla (z žily stovky rodin) se rozptýlilo z dílen do vesnic a usedlostí. Domácí výrobci měly své brusky doma a přinášeli hotové kusy k agentovi, od kterého se jim dostalo mzdy. Tento způsob výroby byl velmi progresivní a poskytoval organizační zajištění pro vysoký objem výroby a spravedlivé mzdy.
Ve druhé polovině 18. století bylo znovu oživeno zdobení skla emailovými barvami. Nebylo však určeny pro bohaté vrstvy obyvatelstva, ale pro nejširší okruh zákazníků jak z venkovských, tak z městských oblastí. Pro mnoho bohatých zemědělců bylo vlastnictví skla otázkou prestiže. V šumavských oblastech se staly velmi populárními zdobené šňupací lahvičky na tabák a také malované lahve na brandy.
Mezi nejznámější sklárny těch časů patřily harrachovské sklárny v Novém Světě v Krkonoších. Od šedesátých let 18. století produkovaly tyto sklárny mléčné (opálové) sklo, který byl velmi populární v té době. Sklárna produkoval celé stolní soupravy, čajové soupravy a také ozdobné dozy, mísy, šálky, nástolce a vázy s precizními smaltovými obrazy v duchu nastupujícího rokoka. Nejčastějšími motivy jak lovecké, tak také galantní scény s nástinem krajiny a architektury. Mnoho z nich bylo inspirováno obrazy módních umělců jako byli F. Boucher a další. Nechyběly však ani biblické motivy, postavy světců, alegorie ctností, atd. V osmdesátých letech byly dekorace rozšířeny o kětinové motivy s malými květy.
Napoleonské války a následující blokáda české sklářství těžce poškodily. Krizi nezpůsobily jen prodejní potíže. Nové umělecké ideje klasicismu byly po dlouhou dobu českým sklářů cizí, zatímco se soustředili na tradičně vyráběné sklo ryté v barokním slohu. Z tohoto důvodu museli být často nuceni k pracem v klasicistním duchu. Většina sklářů nebyla schopna rozvinout klasicistní rytí do plného uměleckého stylu. Objevily se umělecky nenáročná ryté krajinné kompozice předznamenávající příchod romantismu. Až na počátku 19. století se objevily první pokusy o širší uplatnění figurálních motivů. Pouze několik dílen překonávalo průměr, a to především v místech, kde rytecké tradice zůstaly naživu. Kromě harrachovských skláren v Novém Světě dosáhlo na čelní příčky broušení a rytí skla v Karlových Varech.
Po porážce napoleonské Francie na evropských trzích krátce dominoval anglický brus. Klasicistní diamantový řez v kombinaci s rytou výzdobou se brzy vyvinul do originálního českého stylu, který však netrval dlouho. Zatímco evropské sklárny ještě stále napodobovaly anglický brus, v Čechách započala nová fáze sklářství, která otevřela nové cesty k modernímu sklářskému umění - aplikace nových barevných sklovin, které umožnily vývoj zcela nových dekoračních technik (přejímané sklo, výroba matovaného skla , atd …).
Bedřich Egermann
Narodil se 05.4.1777 a zemřel 1. ledna 1864. Vyučil se v obchodě malíře porcelánu v Míšni. Po návratu do Čech se stal malířem skla. Založil studio v Polevsku, známém pro své jemné malířské dekorování na matné neprůhledné sklo. Byl nejen vynikajícím technologem a průkopníkem nových typů sklovin, ale také umělcem měnícím typické klasicistní linie do nových stylů.
V roce 1820 se již jako bohatý podnikatel B. Egermann usadil v Novém Boru, kde začal experimentovat s červenými a žlutými lazurami a byl první na světě, kdo zahájil jejich výrobu. B. Egermann získal výrobní privilegium (patent) pro červenou lazuru, která se pak brzy rozšířila do mnoha dalších skláren a to nejen v Čechách, ale doslova na všech kontinentech.
F. Egermann získal ještě větší slávu s jeho dalším objevem mramorového skla, napodobující polodrahokamy zvané lythialin. Egermann získal privilegium pro výrobu lithyalinu v roce 1828, ale i přes to se lithyalinové sklo brzy vyrábělo v mnoha jiných sklárnách po celé zemi. Výrobky z mramorovaného skla bývaly silnostěnné a zdobené brusem.
Secese
Hlavním zdrojem inspirace secese stal syntéza soudobého naturalismu, který se narodil v druhé polovině 19. století v různých historických stylech, se zbytky myšlenek romantismu. Motivem byla skutečnost sama o sobě, realistický pohled a jeho umělecké transformace pomocí formálních znaků - ozdob, alegorií a symbolů. Tento umělecký výraz upřednostňoval linearitu a tlumené barvy, což přesně odpovídalo technickým možnostem sklářství. To je důvod, proč secese měla na sklářství tak velký dopad.
Francouzský umělec E. Gallé dělal první pokusy ve výrobě v tomto novém stylu již v osmdesátých letech 19. století.
Sklo v secesním stylu slavil oskutečný triumf na světové výstavě v Paříži v roce 1900, kdy ocenění získaly i sklárny J. Loetz z Klášterkého Mlýna, vlastněnými rytířem Maxem von Spaun. Nový styl byl nadšeně uznávaný, a mnoho umělců a výrobců jej začalo napodobovat. Výroba secesního skla vyžadovla dobré technické vybavení a kvalifikované sklářské mistry. České sklárny byly dobře připravené a české secesní sklo se tak brzy zařadilo mezi nejlepší na světě.
Nejvyšší příčka patřila sklárně J. Loetz v Klášterecký Mlýn, vlastněné rytířem Max von Spaun. Úspěch této sklárny nebyl náhodný. Již v devadesátých letech 19. století produkovala iridizované sklo, za něž jí byla udělena řada cen (na výstavě ve Vídni v roce 1890 a v Chicagu v roce 1893). Další vynikající práce byly produkovány sklárnami Adolfov u Vimperka, Dvory u Karlových Varů, Harrachov, Košťany a Polubný, podobně jako v Novém Boru a Jablonci nad Nisou.
Klíčový význam pro úspěch českého secesního skla bylo spojení výroby s předními umělci, zejména úzká spolupráce s vídeňskou školou umění a řemesel. Úzká spolupráce byla navázána se společnostmi J.and L. Lobmeyr a Bakalowitz and Sons. Vídeňské secese dosáhla originálního vlastního výrazu, který vtiskl českému secesnímu sklu svůj nenapodobitelný charaktere, pro který bylo oceňováno, spolu s jeho technickou kvalitou, po celém světě.
Vlna nadšení secesí z konce 19. a počátku 20. století začala brzy ustupovat. V umění se objevily nové trendy, které se soustředily se na jednodušší a praktické návrhy. Přesto se secesní sko dobře prodávalo až do první světové války, která tento umělecký styl ukončila. Po skončení první světové války se některé principy secesního stylu rozvinuly do nového uměleckého stylu secese, který však nikdy dosáhl úspěchu a popularity staršího secesním stylu.
Jak pečovat o u nás zakoupený křišťál a sklo
Nedoporučujem používat myčku nádobí
Držte sklo a křišťál z dosahu dětí
Sklo umývejte pouze ve vlažné mýdlové vodě
Sklo či křišťál osušte ihned po umytí
Neotáčejte kalichem s štylkem skleničky proti sobě
Křišťál a sklo skladujte na suchém místě
Šedý povlak, který se může utvořit při dlouhém nepoužívání, setřete vlhkou utěrkou
Zacházejte s křišťálem a sklem opatrně, předejdete tak jeho rozbití
Krátká videa z výroby a tak...
Umění sklářských mistrů - výroba českého skla
Jiskřivá krása českého křišťálu
Broušení českého křišťálu
