Umělecká řemesla se vrací na výsluní, napomáhá tomu prodej po internetu
Umělecká řemesla jsou opět na vzestupu. Lidé přesycení neosobními masovými výrobky začínají opět vyhledávat rukodělnou originální tvorbu. Uživit se tak v současnosti dá i navrhováním a přípravou výtvarných kostýmů, šperky či keramikou. Navíc obor ručních řemesel má několik specifik. Umělečtí řemeslníci se mezi sebou například považují spíše za kolegy než za konkurenty. Aby se pak člověk mohl řemeslem živit, stačí „jen“ nadání, věnovat se práci srdcem a lidé to (navzdory zprofanované reklamě) skutečně ocení.
Krize nahrává uměleckému řemeslu
Řemeslníci a především umělecká řemesla neměli po pádu totality zrovna na růžích ustláno. Trh se otevřel levným dovozům, které do velké míry vystrnadily rukodělné výrobky. V poslední době se však zdá, že trend se začíná opět obracet a lidé začínají objevovat krásy i výhody českých řemeslných výrobků. Lidé jsou přesyceni výrobky globálního trhu a nadšeně vítají všechny projevy osobního přístupu a originality. Tento trend se projevuje jak ve zboží užitkovém (móda, šperky, užitý design, řemeslné výrobky), tak ve zboží spotřebním, potvrdil serveru Jiří Kubeš, majitel a provozovatel serveru který umožňuje prezentaci a prodej výrobků uměleckých řemeslníků. Server byl navíc i nominován v anketě Křišťálová lupa 2009 na cenu za Projekt roku.
Navíc pomalu roste i počet lidí, kteří se umělecké činnosti věnují. Podle Jiřího Kubeše si řada lidí uvědomuje, že v současnosti je ideální čas pro start drobného podnikání, jelikož krize vždy přináší nové možnosti. Myslím si ale, že je tu ještě mnoho nevyužitého potenciálu. Češi (a Slováci) byli vždy známí svoji tradiční rukodělnou a řemeslnou výrobou a nyní je čas tento potenciál opět plně rozvinout, říká Kubeš. Ten zároveň dodává, že pokud si Česko zachová tržní hospodářství, zjednoduší se byrokratický aparát a zákony budou klást stále menší překážky malému podnikání, nemá o budoucnost tuzemského uměleckého řemesla obavy. Čtěte také: „Zlaté české ručičky a hlavičky“. Potvrzují to (ne)tradiční živnosti.
Od energetiky ke keramice
Nadání, šikovnost a dobrý nápad, to jsou atributy, bez kterých se v uměleckých řemeslech jen těžko obejdete. Pokud se tyto prvky spojí se zájmem zákazníků, může vzniknout zajímavý způsob obživy. Živnost v mém případě vyplynula víceméně ze vztahu k uměleckým řemeslům, z určitého výtvarného nadání a vlivem prostředí, říká keramik Josef Vraj, který potvrzuje, že akademické tituly nejsou vždy k úspěšnému povolání potřeba.
Josef Vraj totiž vystudoval elektroenergetiku, poté pracoval jako konstruktér rozvaděčů a živil se i příležitostnými brigádami. Teprve v tomto období začal získávat zkušenosti s keramikou, která v současnosti činí jeho hlavní zdroj příjmů. "Jsou období, kdy se uživit dá a pak jsou i ta horší. Trh se stále mění. Vzhledem k tomu, že žiji na severu Čech, možnost přivýdělku je minimální. Takže se musím snažit, aby příjem byl dostatečný, vysvětluje Vraj.
Stejně jako jiné umělecké řemeslníky Josefa Vraje negativně postihl příliv levného zboží z Asie. Člověk tak musí průběžně reagovat a měnit strategii, dodává. Navíc v oboru keramiky existuje také poměrně velká konkurence. Jak však Josef Vraj upřesňuje, místo rivality v oboru spíše převažuje pospolitost a výměna zkušeností. Keramika má podle něj totiž tolik podob, že si každý může nají svůj vlastní prostor.
Pracovní den Josefa Vraje pak vypadá velmi různorodě. Zatímco někdy pracuje na svých dílech až dvacet hodin denně, jindy třeba „pouze“ připravuje návrhy nových výrobků či vyřizuje objednávky svých zákazníků. Zákazníky mám z devadesáti procent virtuální a jejich počet se různí. Při tomto způsobu prodeje vám pak nevadí, když si zákazník přijde nakoupit třeba o půlnoci a prodej mi nijak zásadně nenarušuje pracovní proces, uzavírá Vraj. Čtěte také: Obživne s datovými schránkami ohlášení živnosti přes internet?
Registrace v databázi živnostníků Business server nabízí všem živnostníkům a OSVČ registraci zdarma v databázi živnostníků a osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Při vyplňování formulářů je důležité vypsat povinné položky, vložení fotografie je volitelné. Fotografie nahrávejte o minimální velikosti 120×100 pixelů. Můžete nahrávat fotografie i vaší provozovny.
Pro umělecké řemeslo je hlavní motiv práce
Také pro šperkářku a loutkářku Alenu Štukavcovou nebyla umělecká činnost první životní volbou. Vystudovala střední ekonomickou školu a pracovala nejprve na sekretariátu Národního muzea v Praze. Potom přešla do laboratoře antropologického oddělení přírodovědného muzea a teprve posléze se dostala k výtvarnému umění. Alena Štukavcová absolvovala pomaturitní studium ilustrace a knižní grafiky, začala studovat na Akademii výtvarných umění v Praze a svoje umělecké studium zakončila promocí na katedře loutkového a alternativního divadla DAMU.
Právě loutky Aleně Štukavcové přirostly k srdci a začala se proto zabývat jejich tvorbou. K tomu navíc vytváří autorské šperky. Mým hlavním cílem propojení všeho, co jsem „cestou“ získala. Začala jsem se také věnovat příležitostné tvorbě pro film a divadlo, doplnila serveru Alena Štukavcová. Vzhledem k tomu, že je však čerstvě po mateřské dovolené, umělecká činnost ji zatím neživí. Ne proto, že by se moje práce neprodávala. Situaci komplikuje skutečnost, že se mé nejmladší dítě nedostalo do školky a mám ho doma, takže se nemohu zavřít na půl dne v dílně, vysvětluje.
Podle toho také vypadá pracovní den Aleny Štukavcové, který je i díky dítěti hodně roztříštěný. Snaží se pracovat hlavně velmi brzy ráno, odpoledne, večer a v noci. Ale výtvarná práce nemá jen vlastní výrobní fázi. Můj pracovní den zahrnuje i písemný kontakt se zákazníky, vkládání zboží či vytváření prezentace. Vlastně se dá říct, že pracuji permanentně, a kdyby mi moje tvorba přestala dávat skutečný smysl, nechám toho," ujišťuje Štukavcová. Také proto nemá za hlavní cíl získávat zákazníky za každou cenu. Když máte svůj jasný důvod, proč to či ono děláte, stojíte si za tím a nebojíte se tvořit způsobem, který není obecně žádaný, tak se vám brzy vyrýsuje směr, který je vám vlastní. Vám podobní, které cestou potkáte, už nejsou konkurenty ale kolegy, říká Alena Štukavcová. Čtěte také: exPRESS: U řady živností se vyšší výdajové paušály ruší, platit budou jenom letos.
Anketa Kde provozujete svoji živnost: V místě trvalého bydliště. V kamenném obchodě. V pojízdné prodejně Nevím. Zobraz výsledek
Umění se meze nekladou
Naopak už v mládí se uměleckému řemeslu věnovala kostýmní výtvarnice, ilustrátorka a všestranná umělkyně Markéta Šafáriková, která se rozhodla vystudovat Akademii výtvarných umění v Praze. Po studiích se nejprve zabývala odléváním sádrových reliéfů, spolupracovala s grafickým studiem jako výtvarník a poté se živila jako rekvizitářka a výtvarnice v divadle. Sem tam jsem dělala nějaké ilustrace a knižní obálky. Když nebyla práce, tak jsem pracovala v kavárně za barem, vzpomíná Šafáriková.
Změnu v jejím pracovním životě až přineslo seznámení s režisérem Tomášem Krejčím, pro kterého začala dělat kostýmy. Jak Markéta Šafáriková dodává, práce kostýmní výtvarnice ji hodně baví a v podstatě se jí i živí. Navíc si přivydělává prodejem svých obrazů, fotek či reliéfů. Od toho se také odvíjí její pracovní den. Když připravuji natáčení, tak se věnuji jenom tomu. Navrhuji, kupuji látky, zadávám práci, kostýmní zkoušky a natáčení. Když mám volno, tak maluji nebo odpočívám. Nemohu říct, že rytmus je pravidelný, někdy je to velký nápor, letos jsem třeba neměla žádné prázdniny, doplňuje na závěr Šafáriková s tím, že v současnosti má volnější období a čeká, co ji život přinese.
Foto:
Hutě v Libereckém kraji jsou o víkendu otevřené. Skláři návštěvníkům představují své řemeslo
Ještě dnes můžete navštívit některou z více než čtyřiceti skláren, ateliérů, muzeí a škol, které jsou o tomto víkendu otevřeny pro veřejnost. Agentura regionálního rozvoje Libereckého kraje tak představuje značku Křišťálové údolí. Do kraje s bohatou sklářskou tradicí chce přilákat turisty. Samotní skláři si od zapojení do projektu slibují hlavně popularizaci jejich tradičního řemesla.
Křišťálové údolí otevírá o víkendu své brány - přehled otevřených skláren, ateliérů, muzeí a škol
„Jak to pomalu chladne, tak dostanete barvu toho křišťálu,“ vysvětluje na dvoře častolovické hutě sklář Lubomír Němec zvědavým divákům, jak z tvárné emulze postupně vzniká třpytivý křišťál. Předvádění řemesla lidem není ve Florianově huti v Častolovicích žádnou novinkou.
Víkend Křišťálového údolí představuje sklářské hutě v Libereckém kraji | Jiří Jelínek foto:
„Propagujeme to už asi deset let. Děláme třeba tavení dřevem, kde tavíme po staru. Prezentace řemesla je skoro naší povinností, aby se to dostávalo čím dál tím víc do povědomí lidí, že to stále funguje. Sklářství byl stěžejní průmysl naší republiky a nějak se na to zapomnělo,“ uvedl majitel častolovické huti Petr Červený. Jeho sklářský ateliér je jedním z desítek organizací, které se zapojily do projektu Křišťálové údolí.
Víkend Křišťálového údolí představuje sklářské hutě v Libereckém kraji | Jiří Jelínek foto:
Cílem projektu je hlavně propagace sklářských regionů severních Čech mezi turisty. „Potřebuji znát jejich příběh, aby každý dokázal o sobě vyprávět, co je vlastně podstatou jeho podnikání, jeho historii, na co navazuje, jak je v tom regionu ukotven. A taky říci prakticky, jak to má vypadat, když se za ním někdo chce vydat,“ vysvětlil koordinátor projektu Křišťálové údolí David Pastva z Agentury regionálního rozvoje Libereckého kraje.
S myšlenkou jednotné značky Křišťálové údolí před pár lety přišla firma Preciosa a letos ji bezplatně převedla na Liberecký kraj. „Tady ten příběh získává na síle v momentě, kdy se nás spojí víc. V momentě, kdy kraj do toho zapojí, dneska tady o tom mluvil pan hejtman, nejenom skláře, ale zapojí do toho ty, kteří jsou zodpovědní za infrastrukturu, hoteliéry a podobně,“ řekla Českému rozhlasu Lucie Karlová, předsedkyně představenstva firmy Preciosa Lustry. I její výrobní haly v Kamenickém Šenově si můžou lidé o víkendu prohlédnout.
Víkend Křišťálového údolí představuje sklářské hutě v Libereckém kraji | Jiří Jelínek foto:
Liberecký kraj převzal značku Křišťálové údolí se závazkem budoucích investic do jejího rozvoje. Podle hejtmana Martina Půty ze Starostů pro Liberecký kraj je na příští rok připraven asi milion korun.
Víkend sklářského řemesla
Podrobný popis:
Sklářství je staré výrobní odvětví známé již od starověku. O jeho vzniku se vedou dodnes diskuse. Nejpravděpodobnější je, že sklo bylo objeveno současně na mnoha místech. Skla v dávných dobách neměla zdaleka dnešní podobu a byla zabarvená nebo černá. Sklo se objevilo již v době první egyptské dynastie 3300 před naším letopočtem. Nálezy lahví a sklenic z roku 1900 před n. l. ukazují, že se už v této době používaly k foukání skla sklářské píšťaly. Za dobu velkého rozkvětu ve výrobě skla je považován středověk. Tehdejší benátská zrcadla z ostrova Murano jsou dodnes známým pojmem.
První skláři na našem území byli Keltové. S výrobou skla se setkali nejpravděpodobněji v severní Itálii, odkud rozšířili své poznatky i na sever od Alp. Archeologické nálezy z celého území České republiky nám dokládají, že již v 3. až 1. století př. n. l. keltští skláři dokázali zhotovovat skleněné náramky, korále a drobné šperky. Četné nálezy v keltských hradištích odhalily, jak překvapivě bohatá byla škála tvarů, barev a dekorativních vzorů. S úpadkem keltské kultury na přelomu letopočtu však na dlouhý čas zaniklo i zdejší sklářství.
Od 8. století se obyvatelé českých a moravských hradišť pokoušeli vyrábět drobné šperky a nádobky. Výrobky byly zprvu poměrně primitivní, ale s postupující dobou se zdokonalovaly. Zejména ve 13. století začali do Českého království přicházet němečtí kolonizátoři, kteří bohatě přispívali svými znalostmi o výrobě skla. Hluboko v pohraničních hvozdech zakládali mnoho nových hutí, které se zabývaly výrobou tzv. „pateříků“ – růžencových korálků. Objevovaly se první zdobné číše, poháry, konve a džbány, které však byly výsadou jen těch nejzámožnějších vrstev. V době vlády Karla IV. se zhotovovaly typické vysoké flétnovité číše, zdobené nálepy. Novinkou bylo také okenní sklo - vitráže, které bylo určeno prakticky výhradně pro kostely, kaple.
V vznikla i řada skláren v Jizerských horách. Nám asi ta nejbližší v Huti pod Černou Studnicí vznikla v roce 1548. Velký rozmach českého sklářství nastal v 17. století, a to za císaře Rudolfa II. Čechy se v té době staly střediskem sklářských umělců. Sklářské hutě vznikaly převážně v okolí hlubokých bukových lesů, jelikož bukové dřevo bylo v pecích při tavení skloviny dlouho jediným topivem. Bukové dřevo nesloužilo jen jako topivo, ale také se z něho vyráběly formy, do kterých se sklo foukalo. V 18. století se v Českých zemích rozvíjela výroba broušeného hutního neboli křišťálového skla. České sklo se v 18. století stalo sklem světovým, a to svou naprostou křišťálovostí a leskem, jímž úspěšně soutěžilo se sklem benátským. Vzkvétala také výroba tabulového skla a výroba nepravých drahokamů, korálků a perel.
V Jizerských horách se sklářské řemeslo drží dodnes. Je zde řada větších, ale zejména malých firem, které vyrábějí výrobky ze skla od nejmenšího šmelce až po velké kusy tvarovaného uměleckého i užitkové skla. Tradiční korálky, navíjené perle navlékané na šňůrky tvoří stále neodmyslitelnou ozdobu žen po celém světě. Naše vánoční ozdoby patří již i do dědictví UNESCO a stále se dají vymýšlet nové a nové tvary.
Cílem akce je připomenout, že sklářské řemeslo je stále tady a nesmí se dopustit, aby zaniklo. Ve školách se stále učí, ale pouze jednotlivci u skla zůstanou.
Přijďte se podívat na umění současných sklářů od těch nejmladších, až po ty, kteří se řemeslu věnují celý život.
Těšit se můžete na -
Jiřina Štrynclová - figurky
Zdena Šoprová - figurky
Karel Sobotka - foukání
Kamila Parsi - Žďárská - figurky, bižuterie
Jana Straková - vánoční ozdoby
Monika Eliášová - navíjené perle
Jadi -strojní navlékání
Marie Horčičková - figurky, vánoční ozdoby
Ilona Novotná - figurky (kyslík)
Marcela Andělová - foukání-borosilikátové sklo
Zdeněk Sochor - hutní figurky
a další
