Sněhové vločky se pod mikroskopem jeví přepestré a nekonečné ve svých tvarech, jako vzácné křišťálově čisté klenoty. Stavební počin norských architektů, stojící v kraji Trøndelag, je také klenotem. Diamantem. Svou velikostí i zpracováním nepřehlédnutelným. Navíc černým, kontrastním proti sněhem zavátým údolím.
Prohlédnout fotogalerii 10 fotografií
Počin od studia A38, pracovně nazvaný Anneks, přístavek, je skutečně funkčním doplňkem již existující zástavby tradičních dvou horských chat a dvojice srubů. Doplňuje jejich zázemí a rozšiřuje ubytovací kapacitu o prostor více soukromý. Třeba, když chcete vyrazit za zimními sporty s rodinou, za romantikou anebo skupinou přátel, a nechcete přitom rušit ostatní ubytované, aniž byste se zřekli stabilního zázemí.
Zdejší region si totiž na klidu obecně dost zakládá, a místní obyvatelé zatím ještě zcela nepřistoupili na vizi neomezeně celoročního cestovního ruchu. V teplejších měsících je zdejší obživou stále ještě zemědělství, zatímco zima tradičně patří sněhu a tím i lyžařům. Obyvatelé Oppdalu, tedy „horního údolí“, ale nutně nepotřebují zástupy výletníků.
Foto: Martin Innerdal Dalen
Originalita? Jen hledání vlastní cesty
I z tohoto poněkud zvláštního požadavku se pak rodilo stavební pojetí Anneks. Architekti ze studia A38 jej navrhli tak, aby byl v zimě nepřehlédnutelný a v letní měsíce neviditelný. Jak? Vděčí za to své černé fasádě, která je proti bílému sněhovému pozadí nepřehlédnutelná. Tehdy vystupuje do svahu zasazený objekt ostře vůči svému okolí, a s dokonalostí diamantu se zařezává do krajiny i paměti. Když sníh sejde, stane se jeho tmavá kontura na svahu neznatelná. Zmizí. Což místní oceňují. Cestovní ruch jim zpříjemňuje i na norské poměry drsnou a dlouhou zimu, ale rádi jej na jaře nechají poněkud stranou. Svého usedlého životního stylu si prostě váží víc. To ale neznamená, že by se báli experimentů.
Anneks je totiž dost odvážným projektem. Ve své podobě totiž zpochybňuje vše, co si lidé pod pojmem norské horské chaty představují. Oproti roubenkám a srubům se staví moderním minimalismem a přísnou geometrií. Po stránce svého vzhledu neopakuje zažitý vzorec, hraničící až s kýčem, ale jde svou vlastní cestou. Typologii starých norských dřevostaveb bere jako zdroj materiálové inspirace, ale nikoliv předlohy, od které se nedá odklonit. Není to typická hytte, chata. „Od samého počátku jsme byli fascinováni ideou vytvořit střípek architektury, která bude krásná a prožitek z ní intenzivní, aniž by byla kopií zažitých vzorců,“ prozrazuje Jon Fleischer, vedoucí projektu.
Foto: Martin Innerdal Dalen
Nezapomenutelná, ale neznatelná
Prosklení, odvážné ve svých dispozicích, vlastně klade otázku: musí být pořád horské chaty uzavřené, když už po stránce izolace a funkčních materiálů dokážeme víc? Uzavřenost a „prohřátá a prodýchaná“ atmosféra srubů je tu nahrazena jasným světlem dne. A je to příjemná změna. Protože krásy severské zimy už nemusíte obdivovat okýnky pokrytými jinovatkou, ale jako komplexní obraz krajiny sněhu a ledu. Z této zvláštní chaty přehlédnete oblohu i stráně a údolí, vidíte to nejlepší, a přitom zůstáváte v teple. Architekti ze studia A38 přitom nebrali projekt jen jako vyjádření vzdoru proti konvencím.
Plně respektovali, že jejich stavba musí vyhovovat místním podmínkám, nezasahovat příliš do terénu, nenarušovat celistvé panorama. I proto je zasazena do svahu, jehož sklon je vyrovnán podpůrným pylonem. Aby co nejméně zasahovala do půdy. Její pozice vůči ostatním existujícím stavbám je zvolena tak, abyste vnímali buď jen černo-černý diamantový Annkes, anebo původní dřevostavby z 18. století. Architekti tím poukazují na možnost koexistence starého a nového, bez snížení hodnoty obou.
Foto: Martin Innerdal Dalen
Pod dohledem diváků
Přáním klienta i architektů bylo, aby stavbou vznikl projekt vynikající originalitou, identitou. Která by, po stránce vlastního provozu a existence „hovořila sama za sebe“. Minimalismus tvarů tu doplňuje i celkově nenáročné prostředí interiéru. V zásadě je celá chata ve svahu jedinou obytnou místností, ložnicí. Protože – koneckonců – co vlastně potřebujete, když veškeré další zázemí máte v horské chatě hned vedle?
K dispozici tu máte postel a 45 metrů čtverečních, a nebe nad hlavou vám otevírá celé Norsko. Je to esence jednoduchosti, nenáročnosti. Minimální stopy, kterou po sobě mají uvědomělí turisté zanechávat všude tam, kam se vydají. Prostá a balastem nezatížená chata nabízí útočiště před nepohodou živlů, a o moc víc žádáno není. Právě proto se Oppdal Annkes, přístavku Černého diamantu ve stráni, dopřálo takové pozornosti. Ve svém vyjádření i zpracování je totiž naprosto upřímná.
Foto: Martin Innerdal Dalen
Drobnou zajímavostí je, že o celém projektu – od návrhu po realizaci – podrobně referovala norská televize Tv-3 v rámci programu pořadu Eventyrlig oppussing, tedy volně přeloženo „Dobrodružné renovace“. A bylo prý zajímavé sledovat, jak rodilí Norové neviděli v projektu nežádoucí snahu o originalitu, ale spíše s uspokojením vnímali to, jak se starý koncept mění v moderní, inovativní stavbu, nabízející současná řešení. V lecčem je to pohled inspirativní…
Údaje o projektu
